Památný sokolský den 8. říjen
„Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět. To by byla zrada.“ Konstantin von Neurath, říšský protektor 1939-1941, při Norimberském procesu v r. 1946, když byl obviněn z podílu na rozpuštění ČOS
Za druhé světové války bylo sokolské odbojové hnutí významnou součástí celonárodního odporu proti nacistické okupační moci. V těžkých a složitých podmínkách dokázalo uplatňovat postavení a vliv, jichž Československá obec sokolská jako masová tělovýchovná organizace až dosud ve společnosti dosáhla. Členy Sokola byli mimo jiné představitelé politické reprezentace státu bez rozdílu politického přesvědčení, vysocí státní úředníci a silnou pozici měl Sokol ve všech strukturách armády i bezpečnostních složek. To umožnilo, aby Sokolové od samého počátku působili i v nejvýznamnějších organizacích odporu, které se vytvořily již v prvních měsících okupace – Obraně národa, Petičním výboru Věrni zůstaneme a Politickém ústředí.
Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 se činnost České obce sokolské vyvíjela ve dvou základních směrech. Jednak to byla snaha využít všech forem práce (tělovýchovné, vzdělávací, společenské apod.), jež byly možné v podmínkách legálního působení organizace do jara 1941.
Současně bylo nezbytné využívat zatím ještě legálních možností práce k budování ilegální odbojové sítě. Organizační struktura ČOS – spojení z ústředí na župy, politické okresy a velké jednoty, k tomu skýtala velmi dobré podmínky.
Od samého počátku bylo totiž zřejmé, že nacistické okupační úřady proti sokolskému hnutí tvrdě zasáhnou, jak o tom svědčí archivy ´Třetí říše´. Např. od dubna 1937, sledovaly německé zpravodajské složky činnost ČOS jako potenciálního nepřítele ´Říše´. Sokol byl pokládán za nebezpečnou militantní nacionalistickou organizaci. Není bez zajímavosti, že když si 18. března 1939 Hitler a Himmler vyžádali od státního tajemníka K. H. Franka informaci o českém ilegálním hnutí, nejvíce je zajímalo vystupování sokolů.
Ilegální činnost ČOS byla velmi rozmanitá. Nicméně stěžejním úkolem bylo vytváření podmínek pro zpravodajskou činnost a navázání kontaktů s československým zahraničním odbojem vedeným prezidentem Dr. Edvardem Benešem v Londýně. Právě v letech 1939-1941 byla vybudována tzv. Sokolská informační služba. Závažné údaje, především vojenského zpravodajského charakteru byly předávány Obraně národa, která reprezentovala vojenskou složku odbojové činnosti. Jeden z jejích zakladatelů, generál Hugo Vojta, koordinoval činnost Obrany národa s předsednictvem ČOS, zejména s JUDr. Josefem Truhlářem a PhDr. Augustinem Pechlátem. V srpnu 1939 bylo vytvořeno vedení sokolského odboje, tzv. pětka. Vůdčí úlohu v ní měl až do svého zatčení gestapem 3. července 1941 náčelník ČOS br. Pechlát.
Zatýkání a perzekuci sokolského hnutí prováděly nacistické bezpečnostní složky v několika vlnách. K prvním zadržením došlo v rámci akce Gitter-Mříže hned po 15. březnu 1939. Většina ze zadržených však byla po krátké době propuštěna.
K citelným ztrátám došlo při všeobecném zatýkání významných osobností českého národa v souvislosti s vypuknutím války 1. září 1939, kdy byla zatčena řada významných sokolských činovníků. Např. do koncentračního tábora v Buchenwaldu byli odvlečeni: bývalý náčelník ČOS JUDr. Miroslav Klinger a členové předsednictva ČOS JUDr. Adolf Němeček a JUDr. Augustin Šíp.
V únoru 1940 postihlo orgány ČOS další hromadné zatýkání. Mj. byl zatčen starosta ČOS JUDr. Josef Truhlář a jednatel Evžen Köppl. Z tzv. ilegální pětky zůstali pouze tři lidé a vzniklé organizační nesnáze byly dovršeny zatčením generála Vojty, cenného spoje na Obranu národa.
První velký úder dostalo sokolské hnutí v podobě přípisu státního tajemníka K. H. Franka 12. dubna 1941. „ … ve spolku Sokol a jeho složkách nabývají stále více vrchu ony živly, které zamýšlejí přenésti odpor k Říši do všech oborů. … sokolská organizace stala se shromaždištěm otevřeného i tajného odporu proti Říši.“ Činnost sokolské organizace byla úředně zastavena a Tyršův dům v Praze byl uzavřen.
Po zastavení činnosti ČOS se z popudu A. Pechláta začala vytvářet samostatná odbojová sokolská organizace JINDRA (jméno získala podle křestního jména velmi oblíbeného náčelníka ČOS Jindřicha Vaníčka). Nově jmenovaný zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který měl ´zkrotit odbojné Čechy´, vyhlásil den po svém nástupu, 28. 9. 1941, stanné právo. Ihned byli v Praze-Ruzyni popraveni významní představitelé Obrany národa – generálové H. Vojta a J. Bílý, 30. září náčelník ČOS Augustin Pechlát. I na Moravě docházelo k rozsáhlému zatýkání sokolských odbojových pracovníků, k jejich popravám.
V říjnových dnech roku 1941 vyvrcholila tragédie Sokola. Výnosem říšského protektora R. Heydricha byla Česká obec sokolská 8. října 1941 rozpuštěna a její majetek úředně zabaven. Při tzv. „sokolské akci“ – v noci ze 7. na 8. říjen 1941- gestapo zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky – z ústředí, žup i větších jednot, kteří ještě „pobývali na svobodě“. Byli mučeni, vězněni, deportováni do koncentračních táborů. Téměř 93% vedoucích sokolských pracovníků se již na svá místa po skončení války nevrátilo.
„Celkem bylo zatčeno asi 5.000 lidí*. … Byli vesměs aktivně činní a tvořili pouze kádry, jež měly být v rozhodujícím okamžiku doplněny sokolskými jednotkami, případně i četnictvem a příslušníky vládního vojska.“ Říšský protektor Reinhard Heydrich 11. října 1941 Adolfu Hitlerovi ve zprávě do Berlína po tzv. sokolské akci 8. října 1941
Mezi zatčenými byli i starostové ČOS MUDr. Stanislav Bukovský (+ 1942 v Osvětimi), JUDr. Jan V. Keller (+ 1944 umučen ve věznici v Brandenburgu u Berlína).
Přesto, že byl sokolský odboj citelně zasažen, pokračoval dál v budování vlastní ilegální organizace polovojenského charakteru. Zemským velitelem JINDRY v Čechách byl František Pecháček, na Moravě Štěpán Drásal.
Stěžejním úkolem roku 1942, na kterém se JINDRA jako reprezentantka sokolského hnutí významně podílela, bylo zajistit technické zázemí pro skupinu parašutistů, vyslanou II.odborem MNO v Londýně na území protektorátu a pověřenou provedením atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942). Následky atentátu, zvláště po smrti R. Heydricha 4. června 1942, byly tragické. Zvláště po vyhlášení stanného práva a následném teroru došlo opět k rozsáhlému zatýkání, popravám. V síti gestapa uvízly celé sokolské rodiny, odbojové sítě byly téměř zničeny. V řadě regiónů se musely budovat od začátku. Hnutí tak ztratilo své nejlepší členy.
Nedílnou a velmi významnou součástí protifašistického odporu byla účast jeho členů v zahraničních armádách. Např. západní tanková jednotka měla vlastní sokolskou organizaci. Sokolské jednoty u čs.perutí ve Velké Británii či na bojištích v Africe vyvíjely velmi aktivní různorodou činnost. Také ve východní armádě se prosazovala sokolská organizace. Mezi těmi, kdo zde cvičili a propagovali sokolské ideály, byli i Hrdinové SSSR O. Jaroš, A. Sochor, R. Tesařík a J. Buršík.
Podle údajů asi z 80 % jednot bylo v průběhu nacistické okupace zatčeno na 12.000 příslušníků ČOS, z nichž 3388 nacisté umučili a popravili. Desítky tisíc členů jejich rodin byly vystaveny perzekucím nejrůznějšího druhu. 654 členů Sokola položilo své životy během pěti dnů květnového povstání 1945. Další tisíce padli na frontách druhé světové války. Celková bilance obětí však není úplná, skutečné ztráty v boji proti nacismu a za svobodu Československa byly daleko vyšší. Podle údajů z materiálů soudního procesu s nacistickými vrahy v Norimberku, zahynulo za druhé světové války celkem cca 20.000 členů sokolské organizace.
Nesmíme na ty, kteří položili své životy za naši svobodu zapomenout.
Čest jejich památce!
Doc. PhDr. Květoslava Volková, CSc.,vedoucí historicko-dokumentačního střediska ČOS
* Tento údaj je pravděpodobně nadsazený. Jiné prameny uvádějí 1.200 – 1.500 zatčených.
