Velikonoce – svátky jara
Najděte si chvilku a pročtěte si článek sestry Jariny Žitné o tomto křesťanském svátku:
Jsou to, zároveň s vánocemi, největší křesťanské svátky roku. Evangelíci je považují vůbec za největší a nejdůležitější svátky, protože Kristovo utrpení, smrt na kříži a zmrtvýchvstání spasily lidstvo světa.
Velikonoce jako křesťanské svátky měly, samozřejmě, své předchůdce. Vždy to byly svátky jara – symbolizovaly probouzející se přírodu, rašící pupeny a rozkvétající stromy, zpěv ptactva – prostě neporazitelný život znovu se obnovující po dlouhých měsících zimy. Jsou to tzv. proměnlivé svátky – jejich konání se však vždy pohybuje v blízkosti jarní rovnodennosti 21. března. Slunce v ten den svítí kolmo na rovník a na celé zeměkouli jsou den i noc stejně dlouhé. Končí doba dlouhé tmy, konečně přišla „velká noc“!
Před třemi tisíci roky začali Židé v tu dobu slavit svůj důležitý svátek - pesach –totiž návrat Izraelitů vedených Mojžíšem po čtyřicetiletém otroctví z egyptského zajetí.
O tisíc let později na tuto tradici navazuje dnešní pojetí velikonoc – jako dní, kdy byl Ježíš ukřižován a vstal z mrtvých. Nejstarší svědectví o těchto svátcích nám poskytují „Listy apoštola Pavla“ (asi 50 př. n. l.)
Ve velikonočních rituálech se uplatňují dodnes všechny zmíněné vlivy. Např. V byzantské ikonografii představuje Krista zajíček. Symbolika zajíce pochází z oslav pohanské bohyně plodnosti Eostre – anglický název velikonoc je Easter. Dalšími stále používaným symboly jsou: beránek – symbol Ježíše Krista, kříž – ukřižování, velikonoční svíce (paškál!) – vítězství Ježíše Krista nad smrtí, vajíčko – symbol nového života. V českých zemích patří k velikonoční symbolice i koledy, pečení mazanců a jidášů, pomlázka, polévání vodou a hodování.
Velmi zajímavé jsou i zvyky některých národů. V USA se chodí do kostela, barví se vajíčka a ta se druhý den hledají – jsou poschovávána v bytech i na zahradách a dvorech. V Anglii ženy přivazují muže k židlím – a ti pak musí platit peníze za propuštění. Asi nejpřekvapivější zvyky mají v Norsku. K lyžování a pobytu na horách patří vajíčka a – pozor! - řešení vražd. V tu dobu se v rozhlase i televizi hrají detektivní filmy, uvádějí se nerozřešené případy, aby posluchači a diváci měli co luštit. Na Ukrajině se peče velikonoční chléb – pascha – pro každého v rodině jeden a jeden další pro všechny.
Velikonoce slavíme vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Padne-li tento den na neděli, slaví se o týden později. Dny velikonočního týdne mají své „barevné“ názvy. Je to tzv. „Modré“pondělí a „Žluté“ úterý, což jsou dny vyhrazené ještě předsvátečnímu úklidu. „Škaredá“ středa dostala své jméno podle toho, že v ten den se mračil na Ježíše Jidáš, který ho také nakonec zradil. Někdy se místo „Škaredá“ používá také název „Černá“ – v ten den se totiž mají čistit komíny a topeniště a vyhánějí se zlí duchové. Název „Zelený“ čtvrtek je mírně problematický, pochází totiž z němčiny a vznikl záměnou dvou podobných slov „Greindonnerstag“ , což znamená „lkavý“ za „Grundonnerstag“ – tedy zelený. V tento den se světí vajíčka, je to den milosrdenství a obdarovávání. K večeru naposledy zvoní kostelní zvony, aby pak „odletěly do Říma“ a rozezněly se až na „Bílou“ sobotu. Právě „Velký“ pátek považují evangelíci za vůbec největší svátek roku – Kristus zemřel na kříži. V ten den vrcholí čtyřicetidenní půst , někde se v ten den vůbec nevaří. V lidových pranostikách a pověstech je „Velký“ pátek dnem dobrých i zlých nadpřirozených sil, dnem kdy se otvírá země a nabízí své poklady. (viz Erbenova epická báseň „Poklad“) Následuje „Bílá“ sobota – před kostely se zakládají nové ohně symbolizující ztv. pálení Jidáše. Kristus vstal z mrtvých a zvony se vrátily ze Říma. „Květná“ neděle, neboli Boží hod velikonoční je pak dnes oslav zmrtvýchvstání, oslav nového života. V kostelích se světí mladé ratolesti – je to den radosti. Svátky končí Velikonočním pondělím, které je u nás typické veselím a žerty. Po domech chodí koledníci s pomlázkami, v některých oblastech země se zachoval zvyk „polévání“. Jak „mrskut“ tak i polévání studenou vodou má za úkol předávat životní sílu a zdraví!
Pro křesťany jsou velikonoce živou připomínkou Ježíšovy smrti na kříži i jeho vzkříšení. Vyjadřují pevnou víru, že smrt není konečným řešením lidského konání, ale přechodem k věčnému životu v Ježíši Kristu.
To platí pro nás všechny – ať už jsme věřící, nebo atheisti. Věřme, že máme na světě svoje poslání, že máme povinnosti k ostatním i k sobě, oslavme jaro jako svátky života a – ráda bych dodala – svátky lidí dobré vůle!
Pro zajímavost:
Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšení.
Přesné datum Ježíšovy smrti neznáme, avšak možností, mezi nimiž lze vybírat, příliš není. Isaac Newton došel svými výpočty roku 1733 k tomu, že k Ježíšově smrti mohlo dojít v pátek 7. dubna 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34; poslední z možností sám dával přednost. Gerhard Kroll ve své knize Po stopách Ježíšových soudí, že nejpravděpodobnějším datem je 7. duben 30. Podle C. Humphreyse a W. D. Waddingtona (1990) v podvečer 3. dubna 33 v Jeruzalémě vyšel Měsíc v úplňku zčásti zatmělý; toto zatmění skončilo 51 minut po východu Měsíce. Tento údaj se shoduje s vyprávěním evangelií (Mt 27,45; Mk 15,33; Lk 23,44), takže toto datum (3. dubna 33) je velmi pravděpodobně dnem Kristovy smrti na kříži. Ježíšovo vzkříšení by pak připadalo na 5. dubna 33.
Jarina Žitná, sokolka, Sokolské souzvuky, duben 2014
